Draw Planet Blog CZ

Slavný norský umělec Edvard Munch dal silný impuls expresionistickému umění, aniž by to věděl. Slavný obraz Výkřik překonávající iluzorní, naturalistické vidění, bude jedním z hlavních ideologických inspirací v éře vzniku “moderního umění”.

Strach, smrt, bolest a deprese. To bylo tajemství úspěchu umělce. Život odsuzoval Munche k hrozným pocitům, kterými trpěl od raného dětství. Odrážely se pak v jeho obrazech. Snad proto malý manický umělec vnímal svá díla jako své vlastní děti. Dokonce svá díla trestal, za neposlušnost vystavil dle jeho názoru nepovedené plátno na ulici, v chladném a deštivém počasí. Právě z toho důvodu potřebuje spousta jeho prací, například The Parting (1894), péči restaurátora.

Krvavě červený západ slunce bývá teď skvělým důvodem, jak vytvořit na instagram „jedinečný“ příběh, protože je to krvavé a červené. Edvard Munch by možná miloval instagram, ale na svou stránku nikdy nepřidal západ slunce, protože se ho strašně bál. Práce „Výkřik“, o které jsme se již zmínili, je přímou reflexí Munchovy úzkosti a paniky, která ho přepadla při procházce po nábřeží.

„Šel jsem po silnici se dvěma společníky. Slunce zapadalo. Obloha najednou začala být krvavě rudá a já jsem pocítil výbuch melancholie, píchnutí bolesti pod srdcem. Zastavil jsem se a opřel se o plot, strašně unavený. Nad modročerným fjordem a městem ležela krev a plameny. Moji přátelé pokračovali v chůzi a já jsem zůstal pozadu, třásl jsem se strachem a zaslechl jsem nekonečný pláč pronikavé přírody.“ píše Edvard Munch ve slavném deníku ze dne 22. ledna 1892.

Munch nikdy nezažil obdiv k přírodě, viděl v ní jen mocnou a ničivou sílu.

“Výkřik”, osamělá lidská postava, ztracená v obrovském utlačujícím světě. Obrysy oblohy jsou pronikavé, vyčerpávající, klikaté linie, které ohrožují celé lidstvo, a obličej muže je tuhá maska bez tváře, která křičí. Umělecké dílo dosahuje na tomto plátně výjimečné energie, napětí a emocí, ostrosti a nahoty. Obraz je přirovnáván k plastické metafoře zoufalství a osamělosti.

Od raného dětství sledoval Munch smrt. Když mu bylo pět, Edwardova matka zemřela na tuberkulózu a v deseti nebo jedenácti letech ztratil svou milovanou sestru a bratra. Události zničily chlapce, který nenašel důvod pro pozitivní motivy. Již na počátku své kariéry se umělec neustále vrací k tématům nemoci, bolesti a ztráty. Série obrazů „Nemocné dítě“ zejména ztělesňuje obraz umírajících. Děj se stává odrazem osvícení, smutku, bolesti a beznaděje.

Ve své dílně měl Munch křeslo, které se objevovalo na obrazech. Podle Munchova přítele Jensa Tiise, Edward řekl, že „všichni jsme seděli, zranili se a umírali“. Spojil křeslo s traumatickými událostmi.

„Bez strachu a nemoci by byl můj život lodí bez kormidla.“ Tak umělec hovořil o svém zdroji inspirace. Navzdory věčné depresi se Edvard Munch těšil úspěchu u žen a neustále se ocital v centru nějakého tragického milostného příběhu a narážel na neobyčejné dívky. Jedna z jeho múz, Dagni Yule, byla skutečná femme fatale: kreativní, nepředvídatelná osoba, která řídila mysl všech lidí v její cestě.

Tulla Larsenová velmi vyžadovala svatbu. A jak Munch věřil, děvče umělce dokonce pronásledovalo. Jeho vztahy s dívkami dosáhly bodu, kdy byl v roce 1902 během pravidelné hádky Munch postřelen. Po výstřelu mu zůstal jeden z prstů na levé ruce navždy znetvořený. Tento nešťastný románek spustil další táhlé deprese, paranoidní myšlenky a alkoholismus. Ženy pachatelky se staly častými návštěvnicemi Munchových děl. Tento motiv je zvláště viditelný na obrazech „Upír“ a „Žárlivost“.

Stejně jako mnoho umělců, kteří byli slavní v období symbolismu, Edvard Munch miloval líčení noci a samozřejmě její hlavní atribut, přístupný lidskému oku, Měsíc. Měsíc umělce obzvlášt fascinoval, motiv se v Edvardových obrazech často opakoval. Například “Moonlight” (1895) nebo “Tanec života” (1899). Je důležité si uvědomit, že se vždy na obraz dostal ve fázi úplňku. Umělec byl přesvědčen, že měsíc musí být kulatý. Srpek neuznával.

V Munchových obrazech se odraz měsíčního svitu na vodě podobá sloupci, na kterém stojí zlatý míč. Někteří pozorovatelé tvrdí, rozhodně ne bez zákeřného freudiismu, že se jedná o sexuální symbol: svislý měsíční proužek je muž, voda a břehy žena. Je pravděpodobné, že to tak je. Scény s láskou nebo sexuálním podtextem se v Munchových obrazech odehrávají v noci také za přítomnosti podivného sloupce a měsíce.

Je skvělé vidět lidi, kteří se učí typografii. Díky technickému rozvoji může kdokoliv získat desítky tisíc fontů a používat je. A to je super. Vítejte v klubu!

V každém oboru se musíte naučit odborníky uznávanou terminologii tématu. Při používání špatného názvosloví nejde ani tak o to, že budete vypadat hloupě a neprofesionálně, nebo že otravujete zkušenější kolegy. Terminologické znalosti vám pomohou v porozumění, učení a přímé praxi!

Chyby v terminologickém žargonu lze nalézt jak v grafickém designu, tak na internetu. A lze je slyšet i od profesionálních návrhářů a novinářů. Uvádíme příklady takových chyb.

Písmo není lettering.
Písmo je soubor písmen určených k opakovanému použití v jakémkoli pořadí.

Lettering je několik písmen, které někdo vytvořil (nakreslil, vyříznul, atd.) pro jednu konkrétní situaci nebo účel.

Mnoho lidí nazývá písmem cokoli, co obsahuje několik písmen. Často je však to, co vidí, lettering. Hlavní rozdíl oproti písmu spočívá v důrazu na grafické komponenty. Jde o jedinečné formy, které se vzájemně kombinují v určitém slově nebo frázi. Mark Simonson má dobrou analogii: letteringový nápis se od písma odlišuje stejně, jako se soška z hlíny liší od konstrukce z kostek Lega.

Lettering obsahuje písmena, která jsou obvykle kreslena nebo psána pouze jednou a pro konkrétní kontext. Pokud jde o písmo, je to jeden celý font a všechna písmena mají předem daný stejný styl.

Typograf není vždy návrhář písma.
Typograf může jen používat fonty.
Návrhář (designér) písma tvoří celá písma, fonty.

Často můžete slyšet slovo “typograf” ve vztahu k tvůrci písma, ale nezapomeňte, že typograf opravdu nemusí být automaticky tvůrce.
Může být ale designér písma typografem? Samozřejmě! Ale nesmíme si tyto dva termíny plést.

Headset není písmo.

Headset: sada písem, sjednocená jednotným stylem.
Písmo je nádoba na znaky.
Písmo je mechanismus, který zkracuje cestu informace do našeho oka, ať už jde o cokoli. Písmo je pokaždé unikátní vlastním stylem a velikostí a jednotlivé znaky spolu ladí nebo udržují určitý dojem.

Teď, když už máte terminologický důvtip, jděte do toho! Příště se nemůžete splést. A pokud se někdo jiný mýlí, nemusíte skřípat zuby, dejte mu přečíst tenhle článek :).

Přihlaste se do Kurzu moderní kaligrafie a uvidíte, že psát hezky je umění, které Vás chytne 🙂!

https://www.drawplanet.cz/drawstudy/kurz/moderni-kaligrafie-lettering/

Paleta (lat. Paleterum – “deska”) zůstává jako nepostradatelný atribut v arzenálu umělce od dob starověkého Egypta. Kde by byl tvůrčí proces bez palety! Paletu nutně potřebujeme na míchání barev. Opravdu často chceme jinou barvu než tu, kterou už máme hotovou v tubě. A ačkoliv role palety se zdá poměrně jednoduchá, pojďme si o ní přece jen říct víc. Protože profesionálové přistupují k výběru tohoto nástroje velmi zodpovědně.

„Při pouhém pohledu na paletu získá umělec stejně jako válečník při pohledu na zbraň sebedůvěru a odvahu.”  Egene Delacroy

Už jste někdy věnovali pozornost paletám slavných umělců?

Když se podíváte pořádně, uvidíte na paletě rukopis mistra i jeho styl.. Není náhodou, že na některých výstavách spolu s malbami najdete i palety. Spolehlivě sdělují nejen barevné schéma, ale i styl každého umělce.

Paleta Clauda Moneta se popisuje jako jasná a bohatá. Paletu Rembrandta však lze popsat jako jednoduchou, s minimálním množstvím barev. Renoir měl na základě své přesnosti a hospodárnosti vždy zcela čistou paletu.

Mimochodem, německý fotograf Matthias Schaller vytvořil unikátní fotografický projekt „Das Meisterstück“ („Mistrovské dílo“). Autor zachytil více než 70 palet slavných umělců 19. a 20. století

U mnoha nováčků začíná fotografování pokusy o zvládnutí fotek krajiny. Možná je to kvůli tichu a zvolnění, mají čas na porozumění expozice a přemýšlení o celé fotografii, jak to správně uchopit.

Možností teorie focení v přírodě je bezpočet, najdete tipy ke vkusu snad každého. Určitě je dobré najít si informace. Ale již dlouho je známo, že informace nestačí a opakování je matka moudrosti, takže jsme pro vás vytáhli to důležité. :)

Jak správně fotografovat přírodu

1. Maximální využití hloubky ostrosti

Přestože fotografové někdy chtějí zkusit kreativnější způsob a experimentovat s malou hloubkou ostrosti, doporučujeme zaostřit většinu na zachyceném snímku. Nejjednodušší způsob, jak získat velkou hloubku ostrosti, je použít vysoké clonové číslo, což znamená zmenšit clonový otvor ve vašem objektivu. Čím máte větší clonové číslo, tím máte menší clonový otvor a tím je větší hloubka ostrosti obrazu.

Není ale dobré používat maximální možné clonové číslo vašeho objektivu, zhorší se tak kvalita prokreslení detailů. Nejlepší je používat o jedno nebo dvě menší clonové číslo, než je na vašem objektivu maximální možné. Například, pokud váš objektiv dovoluje zavřít maximálně clonu na hodnotu 22, použijte pro hezký výsledek něco kolem 18.

Musíme si uvědomit, že menší otvor ve většině případů vyžaduje delší čas nebo vyšší ISO. A někdy oboje najednou.

2. Použijte stativ

Povinný atribut v arzenálu fotografa krajiny je stativ nebo monopod. Možná budete potřebovat dlouhé expozice, v tom případě velmi oceníte dodatečnou stabilizaci fotoaparátu. V ruce bude velmi těžké udělat technicky dokonalé záběry. Stativ se navíc hodí při používání dálkového ovládání k uvolnění závěrky na další stabilizaci fotoaparátu.

3. Hledejte vizuální centrum kompozice

Landscape of Etosha in Namibia at Sunset

Pro každou fotografii potřebujete vizuální střed kompozice. Fotky z krajiny nejsou výjimkou, protože při fotografování přírody má absence významového bodu za následek nudný a poněkud prázdný obrázek, který, jak se říká, nemá na čem stát.

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

Těžištěm může být cokoli, budova nebo výrazná struktura, zajímavý tvar stromu, balvan nebo vrchol hory. Sledujte nejen zaostření, ale také místo, kde máte významný objekt. Standardní pravidlo třetin je velmi pravidelně porušováno, ale ještě pořád ho nikdo nezrušil!

4. Prohlédněte si blízké popředí

Jeden z prvků, který může pomoct ukázat hloubku krajiny, je popředí. Umístěte důležité body na přední část obrázku.

5. Nezapomeňte zahrnout oblohu

Obloha a její odraz ve vodě je neoddělitelnou částí krajiny. Krajinářské fotografie stojí ve většině případů na tom, že zde dominuje obloha nebo naopak popředí. Podívejte se na své fotografie. Pokud tomu tak není, pak je bude pravděpodobně divák považovat za nudné a málo zajímavé.

Pokud je právě nebe fádní, nedovolte, aby zabralo příliš mnoho místa. Umístěte pomyslnou vodorovnou čáru do horní třetiny snímku a ujistěte se, že obloha zabírá pouze jednu třetinu.
Ale když je obloha plná dramatických mraků nebo obarvená zajímavými odstíny, které často nevidíme, vzdušný prostor se může stát vaším spojencem. Dejte mu více místa na fotografii a podívejte se, jak výjimka potvrzuje pravidlo.

Nezapomeňte na filtry. Pomocí polarizace lze fotografii přidat barvu a kontrast.

6. Ovládejte linky!

Nejdůležitější otázkou, kterou si fotografové krajiny obvykle kladou, je: „Uvidí divák celý obrázek, tak, jak to vidím já?“
Existuje mnoho způsobů, jak zprostředkovat přirozenou krásu přírody statickým zachycením obrazu. Do kompozice obrázku můžete zahrnout aktivní čáry.

Použití čar poskytuje určitý algoritmus a přidává měřítku a objemu k fotografii. Řádky samy o sobě mohou být orientační bod a vytvořit vlastní “vzory” na fotografii.
Nejdůležitější otázkou, kterou si fotografové krajiny obvykle kladou, je: „Uvidí divák celý obraz, jak to vidím?“

7. Zachyťte pohyb!

Pomalá rychlost závěrky samozřejmě vyprovokuje více světla k fotocitlivému prvku fotoaparátu, ale pro správnou expozici vyberte vysokou hodnotu clony nebo fotografujte na začátku dne nebo večer, kdy je venku méně světla. Taky můžete použít neutrální šedé filtry, které vám umožní prodloužení expoziční doby, a tím pádem zachytíte delší časový úsek a rozmažete pohybující se předměty.

Processed by: Helicon Filter;

Vysoké rychlosti závěrky samozřejmě vyprovokují více světla k fotocitlivému prvku fotoaparátu, ale na správné použití vyberte hodnotu clony nebo fotografujte na začátku dne nebo večer, kdy je venku méně světla.

8. Jak fotit krajinu v náročném počasí?

Čekejte na bouři, vítr, mlhu, dramatické mraky, na slunce skrz mraky na temné temné obloze, duhu, západy slunce a východ slunce a pracujte s těmito změnami počasí hned za aktuálních podmínek a nečekejte na další slunečný den s matně modrou oblohou.
A ještě jedna úžasná rada profesionálního fotografa krajiny: „Nikdy nefotografujte odpoledne. Fotografie nemohou být nudnější. Váš zlatý čas je za úsvitu nebo za soumraku. Když ožije krajina, není lepší světlo.“

9. Věnujte pozornost linii obzoru

Nejstarší rada, ale je opravdu dobrá. Než konečně stisknete spoušť fotoaparátu, zkontrolujte horizontální čáru.
Horizont by neměl rozdělit snímek na polovinu, neměl by být nakloněný, neměl by zcela chybět na obrázku krajiny. Pravidla samozřejmě existují, aby byla porušena, ale v případě horizontu funguje pravidlo třetin opravdu perfektně.

10. Změňte úhel pohledu!
I když se před vašima očima vyskytne nebývalá krása otevřených prostor a zdá se, že stačí pozvednout foťák a sám o sobě vznikne krásný obraz, zastavte se. A chvilku přemýšlejte. Podívejte se na terén hledáčkem, otočte se jedním směrem a druhým, změňte úhel, posuňte vodorovnou čáru nebo zkuste do kompozice zahrnout další prvky.
Nespěchejte na stisknutí tlačítka spouště, vždy máte čas, když fotografujete krajinu!

A pokud se bojíte, že propásnete ten pravý okamžik, natrénujte to nejdřív na kurzu a naučte se fotografii v Draw Planet :)

https://www.drawplanet.cz/drawstudy/kurz/kurz-fotografovani-pro-zacatecniky/

V poslední době se stalo fotografování jídla úplným kultem. Ještě než budete dosypávat pepř a sůl, pečlivě pořídíte snímek. Proč ne? Ale pozor, někdy se bohužel může stát, že fotky vyvolají spíš melancholii a odpor k jídlu.
Vážení fanoušci Instagramu, Facebooku a Twitteru! Máme pro vás několik tipů od profesionálních fotografů. Na vaše vyfocené jídlo bude honit mlsná každého!

Používejte přirozené světlo

Vaše jídlo bude nejatraktivnější pod přirozeným světlem z okna. Ani to nejdražší profesionální osvětlovací zařízení nenahradí denní světlo!

Přímé sluneční paprsky zas mohou být příliš jasné. V mnoha případech pohltí příliš mnoho světla barvy. Pokud ale světlo prochází například mraky, nebo paprsky spadají přes záclonu, stane se okno i přes poledne vaším dobrým pomocníkem při fotografování. Osvětlíte tak jídlo teplým světlem v celé své kráse!

Používejte barvy s rozmyslem

Hotové jídlo nemusí být jediným objektem na fotce. Využijte barevných ubrousků a poskládejte z nich obrázek, zakomponujte ubrus a slaďte barvy, dejte si záležet. Vizuální obsah navíc udělá výsledek mnohem příjemnějším. Například hodně jídla je hnědé barvy, tak je můžeme ozvláštnit modrou a purpurovou ve formě ubrousků a ubrusu.

Nebojte se nepořádku na talíři

Restaurace se pyšní přesným umístěním ingrediencí na misce. Kuchaři usilují o symetrii se záviděníhodnou pečlivostí, někdy se uchylují až k pinzetám, aby umístili přílohu. Nebuďte příliš horliví! Kolik z nás si doma takhle servíruje? Nechte všechno přirozené: několik drobků nebo kapka omáčky může vypadat přitažlivěji než nejpřísnější řád.

Ukažte atmosféru místa

Zprostředkujte atmosféru místa, kde jíte. Použijte veškerá dostupná místní jídla, ubrousky, ubrusy ve stylu prostředí, starý stůl, který patří do místnost od počátku věků. Vytvořte vizuální obraz, který spojí čas amísto. Staňte se mistrem kombinování materiálů a textur a vytvořte vzrušující vizuální prostředí!

Zapojte lidi

Pokud vezmete focené jídlo do ruky a uděláte obrázek ruky s jídlem, většina lidí si obrázek spojí s pohodlím domova a předpokládají, že jídlo je vařeno s láskou. Vždy to dodá úplně jinou atmosféru.Profesionálové používají tento trik k vytvoření dojmu intimity. Ale samozřejmě byste neměli fotografovat lidi přímo při jídle. To většinou nedopadne dobře :).

Myslete trojrozměrně

Samozřejmě nebude vypadat příliš přirozené, když postavíte čokoládové sušenky na bok na úzkou hranu, vyskládání jakéhokoli „plochého jídla“ víc do výšky zvýrazní texturu a výsledný obrázek bude zajímavější. Jde třeba o palačinky, lívanečky, nebo cibulové kroužky, mňam :).

Foťte ošklivé jídlo z blízka

Některá jídla vypadají bez ohledu na to, jak dobře chutnají, prostě ošklivě. Ale když se více přiblížíte k objektu, aby byly vidět detaily, můžete se dobře zaměřit na strukturu a barvu. A najednou se začnou sbíhat sliny!

Ukusujte jídlo!

Vyprávějte svůj příběh o jídle vizuální metodou. Jednoduše odstraňte jeden z prvků obrázku: ulomte kousek sušenky, odeberte jednu houstičku z plechu na pečení, ukrojte kousek koláče, rozpulte mandlovou placičku. Tato metoda čerpá svou sílu z napětí, které vzniká z rozbitého obrázku. Obzvlášť efektní dojem získáte při použití více snímků.

A teď už víte, co bude přecházet vašemu obědu! Jestli byste ale rádi získali zkušenosti od profesionálů, přihlaste se na kurz fotografie v Draw Planet! Naučíte se lákavě fotit nejen jídlo.

https://www.drawplanet.cz/drawstudy/kurz/kurz-fotografovani-pro-zacatecniky/