Go to

Draw Planet Blog CZ

82ab847bd8f1f590bec878765095ae9d

Nikdy nezapomínáte nasdílet svůj obrázek na sociální sítě pro přátele a fanoušky?
A nezáleží na tom, co to je. Zda vaše mistrovské dílo anebo jen rychlá skica na ubrousku – sdílíte všechno. Jste už prostě takový typ člověka!

Co je na tom špatně?

Na první pohled se může zdát, že na tom není špatného nic. Problém je však hlubší. Když si uvědomíte, že někdo uvidí vaši práci, podvědomě ji začnete přizpůsobovat chuti, zájmům a potřebám publika. Každý obrázek by měl být perfektní! A protože publikujete všechna svá dílka, nemůžete přece dělat chyby. Nikdy!

Chyby jsou zcela přirozené nevyhnutelné při učení se něčeho nového. Pokud se jim chcete vyhnout, dělejte pořád to samé. Pouze ti, kteří nic nedělají, se nemýlí. A co se Vám může stát, pokud publikujete každou z vašich kreseb? Dokonce i při trénování ruky ve skicáři si vybíráte jednoduché náčrty póz, které už dobře umíte. Protože, co když vaši fanoušci uvidí chyby?! To by bylo příšerné!

Pokud máte své vlastní publikum, které sleduje každý váš krok, máte menší tendenci riskovat. Pokud se jen minimálně obáváte nedokonalosti, raději si budete hrát na hrdinu. Budete rozhlašovat, že nikomu nemusíte nic dokazovat, že byste to zvládli levou zadní, když byste chtěli. Zbavujete se příležitosti naučit se něco nového, poučit se z chyb. A to vše jen proto, že nechcete, aby tuto slabost viděli i ostatní.
Jak se to dá napravit?

Existují dvě možnosti. První: kreslit pro sebe. A sdílet pouze nejlepší práce a skici zakládat do šuplíku. Při studiu nového tématu nemyslete na to, jak skvělé by bylo ukázat ostatním papír plný náčrtků (“Podívejte se, jak jsem dnes tvrdě pracoval!”). Budete na sobě sice více pracovat, ale stejně budete procvičovat jen to, co už umíte. Ale cvičení jsou potřebná pro váš vývoj a ne na okouzlení ostatních.

Pokud se chcete skutečně chlubit svou produktivitou, nasdílejte všechna cvičení na jednom společném obrázku. Vaše neúspěšné experimenty pak nebudou příliš vidět. 

Existuje i druhá cesta: Stačí, když se uvolníte. Naučte se cítit pohodlně, přestože někdo vidí vaše chyby. Nebojte se nebýt dokonalým. Je lepší ukazovat všechny kresby, i dobré, i špatné, než kreslit jen to, v čem jste dobří.

Pro začátečníka je každý jeho obrázek velmi cenný. Začali jste kreslit a chcete svůj úspěch ukázat ostatním. Tak to ale není! Prostě si něco zkuste nakreslit a pak to klidně roztrhejte! Nelpěte na tom. Není to poslední kresba ve vašem životě, a není to to nejlepší, co jste kreslili. Pokud jste příliš svázaní s vaší prací, bude pro vás těžší něco změnit a rozvíjet se.

Chyby jsou nevyhnutelné. A nepředstírejte, že jste nikdy nekreslili špatně. Buďte nedokonalým. Pak najděte své chyby a přemýšlejte, jak se jim příště vyhnout. Kreslete, abyste se stali lepším a ne pro to, aby vás chválili.

Kaligrafie a lettering

4. April 2018

maxresdefault

Kaligrafie je umění krasopisu, které bylo zapomenuto s nástupem kuličkového pera. V poslední době ale zažívá znovuzrození. Před třemi stoletími bylo obrovské množství škol a mistrů krasopisu. Proč je vlastně kaligrafie tak atraktivní? Odpověď spočívá v plasticitě linií, zkroucených a zmrzlých v krásném tanci. Existuje názor, že se krása kaligrafie nenachází pouze v půvabu linií, ale také v pravidle zlatého řezu. Všechno, co je vytvořeno přírodou, včetně člověka, je na tomto principu postaveno. Tvar písmen, který byl po staletí zdokonalován, z něj také vychází.


Kaligrafie rozvíjí i jemnou motoriku. Malé a přesné pohyby zápěstí a prstů na rukou a nohou jsou koordinovány nervovou, svalovou, kosterní i smyslovou soustavou. Vývoj jemných pohybových dovedností je užitečný nejen pro děti, ale i pro dospělé. Ovlivňuje myšlení, paměť, koordinaci, agilitu, pozorování a představivost.
Na první pohled se zdá, že umění kaligrafie je velmi obtížné. Často slýcháme věty jako: „Mám hrozný rukopis, nikdy to nezvládnu napsat tak krásně. “ To je pouze mýtus. V kaligrafii, stejně jako v hudbě, jsou trpělivost a každodenní trénink nepostradatelným základem.

Trochu Vám přiblížíme nástroje, které se ke kaligrafii používají.

Všechny kaligrafické nástroje lze rozdělit do dvou velkých skupin: na ty široké a na ty se špičatým koncem.

 

 

 

 

 

 

 

 

Plnění pera
Profesionální kaligrafové nenamáčí pero do inkoustu, ale naplní jej pomocí štětce. Takový způsob pomáhá přesně dávkovat tuš a zabraňuje nežádoucím skvrnám a šmouhám při psaní.

Držáky na pero
Máme dva typy- přímé a šikmé. Šikmé držáky se používají pro psaní špičatými pery, aby usnadnily odpozorování správného sklonu 55 stupňů a abychom nemuseli list papíru tolik otáčet.

Štětce
Štětce jsou obdobou per, jsou buďto kulaté (při psaní špičaté) nebo ploché (při psaní široké). Pouze jsou mnohem ohebnější a měkčí než pera.
Nejlepšími kaligrafickými štětci jsou přírodní čínské štětce.

Papír
Pro úspěšné kaligrafické psaní je velmi důležité vybrat správný papír. Pokud je papír příliš tenký nebo rozvolněný, pero se zadrhává, neklouže a inkoust se roztéká.

Tuš
V úvodních fázích je lepší použít ty nejpopulárnější a nejlevnější druhy tuší z obchodu.
Čínský inkoust, který často zaujme začátečníky, je poměrně hustý a těžce sestupuje z pera. Musí být zředěn vodou. Tak se s ním píše snadněji.

Písanky
Pro začátek studia jakéhokoli typu písma je to nutnost. Jednou z nejčastějších chyb studentů je názor “Psaní čar je nuda, chci psát celá písmena.” Výsledkem je, že jsou písmena křivá, rozestupy mezi nimi jsou různé a s rytmem jsou také problémy.

Lettering je na rozdíl od kaligrafie způsob, jak nakreslit písmena. Lettering je obraz sestávající se z písmen a nějakého dalšího grafického návrhu. Stylistika písma závisí na vaší neomezené představivosti. Psát můžete čímkoli, co Vás jen napadne: štětcem, tužkou, perem, křídou atd.

“Lettering je odlišný od písma, stejně jako tvoření z modelíny se liší od stavení z Lega“ Mark Simonson

Kde krasopis využít?

Ve skutečnosti je to velmi jednoduché. V moderním světě má kaligrafie a lettering hromadu využití!
Psaní originálních pozvánek a pohlednic pro svatby, výročí a jiné svátky pomocí kreativních kaligrafických nápisů.

Plnění všech druhů oficiálních i neoficiálních dokumentů elegantním rukopisem je další příležitostí k vydělávání peněz. Kaligrafie navíc umožňuje vytvářet menu restaurací nebo kaváren, vizitky a plakáty i obaly pro handmade výrobky. V některých tiskárnách s nimi lidé stále pracují, a pokud je to nutné, vyhotovují určité výrobky s kaligrafickými nápisy.

 

 

 

Topics

21587181_1527300743983443_5863370125772030739_o

Jaké jsou příběhy nejslavnějších módních návrhářů? Čím vybočovali, že je zná prakticky každý? Dnes představíme jméno, které jste už jistě slyšeli, Coco Chanel!

Coco Chanel se narodila s občanským jménem Gabrielle Chanel roku 1883 v Saumur, Pays de la Loire. Pocházela z chudých poměrů, otec ji po smrti matky dal i se sourozenci do sirotčince, v dospělosti si začala u své tety přivydělávat jako švadlena v obchodě s oděvy. A hned získala úžasnou pověst vynikající švadleny! Peníze z šití ale nestačily, a tak zpívala v různých podnicích pod pseudonymem Coco.

Přes známosti s muži, s nimiž se seznámila při večerních představeních, se dostala do vyšší společnosti. A tak se jí otevřela cesta k otevření vlastního podniku! Jistý diplomat Coco podpořil a konečně mohla prodávat svojí tvorbu. Začala s klobouky.

Velký a zlomový přínos Coco Chanel byl pro ženy v oblasti sportu a volného času. To ona poprvé navrhla sportovní oblečení pro ženy! Konečně se díky ní začalo prodávat něco pohodlného pro ženy. Celkově vnesla Coco naprostou novinku do světa módy, krásu i pohodlí v jednom!

Nesmíme zapomenout na dnes už zcela kultovní záležitosti. Jde o parfém Chanel No. 5, který se prodává dodnes a kostým Chanel, který se také nosí stále s noblesou a elegancí!

Coco Chanel přinesla osvěžení a nápady, které se cení i teď. Módní návrhářství je velké umění, abychom podchytili nadčasovost, která neztrácí svůj lesk. Coco Chanel byla až do své smrti v 1971 velkou umělkyní!

Pokud vás také baví móda a rádi byste si zkusili, jak se navrhuje, přijďte na kurz módní tvorby do Draw Planet! Kdo ví, třeba se jednou hodně proslavíte :).

81142b9dbbde7a8890cf95327daaa028

Začíná to asi tak – v představách se vám zjeví mohutný drak s děsivou tváří, lesknoucími šupinami, má nádherná křídla a dlouhý ocas s hroty… Je natolik reálný, že se ho můžete skoro dotknout!
Berete do ruky tužku nebo tablet, cítíte, jak se energie tvořivosti prochází prsty… ale to není ono. Cokoli nakreslíte není tak dokonalé, jako drak v představách.
Kreslení z hlavy je o mnoho těžší než jednoduché překreslovaní toho, co už opravdu existuje. Když namalujete, oživíte něco, co předtím ještě nikdo neviděl, není to stvoření ve své čisté podobě? Všechna tato úžasná stvoření a fantastické příběhy ve vaší hlavě právě čekají na to, abyste je propustili. Chcete vidět, jak se objevují na listu papíru, stávají se skutečnými, aby je všichni obdivovali, stejně jako vy. Proč je to tak těžké? Jak vytvořit jasné spojení mezi obrazem v hlavě a kresbou?

Jak kreslíte?
Tato otázka musí být zodpovězena jako první. Kreslení není tak snadné, jak si myslíte. Existuje spousta technik kreslení, ale realita je jen jedna. Proces kreslení na základě předlohy se tedy může zcela lišit od toho, jak dokážete kreslit z hlavy. I to je důvod, proč vám jedno z nich jde snadno a druhé se zdá nemožným, přestože se oboje nazývá kreslení.

Závěrem pro vás překvapení. Vždy kreslete podle předlohy z paměti nebo z fotografie.

Fantastická vize umělce, který kreslí fantastické bytosti z hlavy od chvíle, kdy se začal učit kreslit, je nepravdivá. Tento umělec s největší pravděpodobností také kreslil podle předlohy před dosažením této vyšší úrovně.

Takže jestli nedokážete kreslit podle své představivosti, není ve vaší paměti pro tento předmět žádná předloha. A to je přeci jen dobrá zpráva! Nezáleží tedy na tom, jak jste nebo nejste talentovaní, můžete se naučit kreslit svým vlastním způsobem. Bude to chvíli trvat, ale stojí to za to!

51995-3d-tapeta-graffiti

Při procházce ulicemi měst si můžeme prohlédnout jejich historii. Pouliční umění je kolem nás a může nás přimět k zamyšlení nebo nás inspirovat.

Graffiti jsou prvky pouličního života, svobody myšlení a jednání, které jsou často vnímány jako projev vandalismu. Můžou zahrnovat provokativní a revoluční motivy, protest proti určitému činu nebo chování i podporu všemožných politických názorů a mnoho dalšího.

Jako projev prostých lidí přilákalo „naivní“ umění graffiti pozornost mnoha současných umělců, kteří se chtěli vymanit z konvencí stanovených odbornou přípravou a tradicí. Mnohé z děl Joana Miró a Paula Klee jsou podobné stylu těchto vzorců deviantního, pouličního umění. Picasso graffiti obzvláště obdivoval pro jejich schopnost prezentovat osobu, lidskou postavu či charakteristický pohyb pomocí minimálního počtu grafických prvků. Francouzský umělec Jean Dubuffet používal graffiti techniku ve svém “Drsném umění” (Art Brut).

Díky tomu šedesátých letech v USA a v poté i v západních zemích Evropy vznikla skupina umělců – amatérů pod tímto jménem – Art brut. Účastníci, kteří často patřili do národnostních menšin a marginálních skupin, se snažili zdobit ponuré prostředí předměstí. Malovali ve velkých měřítkách na požární zdi, betonové bariéry i ostatní stěny ve svém okolí. Do svého umění promítali sociálních protestní motivy i kritiku sociální nespravedlnosti. Americké graffiti kompozice jsou charakterizovány expresivností, živými barvami a širokým použitím populárních symbolů.

Jasná definice toho, co je graffiti, je velmi obtížná, ale většina výzkumníků se shodla na tom, že hlavním rysem je veřejná a neformální komunikace. Jedná se o druh alternativy k tradičním způsobům vyjádření svého názoru.

IMG_7051

Our newsletter!